Dear daddy...

Ahoj tati, nevím, jestli někdy o tomhle ,,vzkazu" budeš vědět, ale i tak ho sem chci napsat... 

V životě jsme spolu nestrávili bůh ví kolik času, ale i tak jsem tě milovala a milovat budu. Pořád jsem tě považovala za 100% tátu, i když ne ve všech ohledech to bylo zrovna ideální a šťastné. Myslím si, že ten čas, co jsme spolu strávili, jsme si oba užili, ale stejně mě mrzí, že ho nemohlo být víc... Spoustu věcí, co jsi udělal, určitě měly nějaký význama a já, ty i mamka jsme se z toho poučili a vzali si z toho něco. Spoustu radosti, smutku, zážitků, bolesti, slz, poučení. Život s tebou nám toho hodně dal i vzal, ale i přes to jsem za vše vděčná a ráda, že jsme s tebou mohly být, přece jenom kdyby jsi nebyl, já bych taky nebyla.

Tvůj život byl jistě zajímavý a tak trochu mě mrzí, že jsem do něj nemohla více nahlédnout a být v něm aspoň trošku víc. Vím, že si nemám nic vyčítat, ale chtěla bych tě aspoň naposled vidět a pořádně obejmout. Jednou tam stejně všichni odejdeme, tak třeba tam. Nebo někde jinde a mnohem dřív... 

Ještě bych ti taky chtěla poděkovat, že jsi s námi byl aspoň trochu v kontaktu, když to šlo. Další díky ti posílám za moje příjmení, protože je fakt krásný a hlavně je po tobě.

Doufám, že aspoň pár lidí z náší vlčí rodiny tu se mnou bude a zůstane.

PS: Vzpomínám si, jak jsme tě jednou někam vezly s mamkou a jejím bývalým skoromanželem. A ty jsi se mnou seděl vzádu v autě a držel si mně za ruku, bylo to naposled, co jsem tě viděla. Držel si mě za tu ruku jako kdyby to mělo být naposled a taky to naposled bylo.

S láskou 

Tvoje Wolfinka