Ahoj tati, nevím, jestli někdy o tomhle ,,vzkazu" budeš vědět, ale i tak ho sem chci napsat...
V
životě jsme spolu nestrávili bůh ví kolik času, ale i tak jsem tě
milovala a milovat budu. Pořád jsem tě považovala za 100% tátu, i když
ne ve všech ohledech to bylo zrovna ideální a šťastné. Myslím si, že ten
čas, co jsme spolu strávili, jsme si oba užili, ale stejně mě mrzí, že
ho nemohlo být víc... Spoustu věcí, co jsi udělal, určitě měly nějaký
význama a já, ty i mamka jsme se z toho poučili a vzali si z toho něco.
Spoustu radosti, smutku, zážitků, bolesti, slz, poučení. Život s tebou
nám toho hodně dal i vzal, ale i přes to jsem za vše vděčná a ráda, že
jsme s tebou mohly být, přece jenom kdyby jsi nebyl, já bych taky
nebyla.
Tvůj život byl jistě zajímavý a tak trochu
mě mrzí, že jsem do něj nemohla více nahlédnout a být v něm aspoň trošku
víc. Vím, že si nemám nic vyčítat, ale chtěla bych tě aspoň naposled
vidět a pořádně obejmout. Jednou tam stejně všichni odejdeme, tak třeba
tam. Nebo někde jinde a mnohem dřív...
Ještě bych
ti taky chtěla poděkovat, že jsi s námi byl aspoň trochu v kontaktu,
když to šlo. Další díky ti posílám za moje příjmení, protože je fakt
krásný a hlavně je po tobě.
Doufám, že aspoň pár lidí z náší vlčí rodiny tu se mnou bude a zůstane.
PS:
Vzpomínám si, jak jsme tě jednou někam vezly s mamkou a jejím bývalým
skoromanželem. A ty jsi se mnou seděl vzádu v autě a držel si mně za
ruku, bylo to naposled, co jsem tě viděla. Držel si mě za tu ruku jako
kdyby to mělo být naposled a taky to naposled bylo.
S láskou
Tvoje Wolfinka